Američané a Číňanky vyhráli olympiádu, českému týmu došel ve finiši dech.Zlaté medaile si z turnaje národů po čtyřiceti letech odvážejí Američané, mezi ženami vládly Číňanky a našim zbyly oči pro pláč.
České reprezentantky nehrály dobře, po celou dobu turnaje bylo zřejmé, že skončí hluboko v poli poražených (nevešly se ani do první padesátky). Ale čeští reprezentanti hráli výborně a po devátém kole to vypadalo na boj o bednu. Minulou šachovou rubriku jsme končili tím, že bude záležet, zda David Navara, Viktor Láznička, Zbyněk Hráček, Vlastimil Babula a Vojtěch Plát budou mít dost sil i do posledních dvou kol.
Závěr korunuje dílo a ve švýcarském turnajovém systému rozhoduje prakticky o všem. Čeští reprezentanti bohužel ve finiši totálně propadli: v desátém kole prohráli 1:3 s Ukrajinou a v jedenáctém stejným rozdílem podlehli Francii. Z průběžně pátého místa spadli až na 29. příčku. Je hezké, že fanoušci si olympiádu užili a že Češi hráli proti silným soupeřům včetně kompletní první olympijské trojky (USA, Ukrajina, Rusko), ale výsledek kazí dojem.
Bohužel nejde o náhodný jev, který se v otevřeném turnaji hraném švýcarským systémem někdy stane každému šachistovi i týmu. Prohry v posledních kolech jsou na olympiádách v tomto desetiletí českou konstantou. Na minulé olympiádě v norském Tromsu jsme v posledním kole prohráli 1:3 s Arménií, před čtyřmi lety v Istanbulu jsme prohráli poslední dva zápasy (1:3 s Polskem a 1,5:2,5 s Anglií), rovněž v roce 2010 v Chanty Mansijsku jsme selhali ve finiši. Čím to je, že se stejně silnými týmy dokážeme hrát v polovině turnaje, ale nikoli v jeho závěru? Pravděpodobně půjde o kombinaci fyzické únavy a nedostatečné psychické síly v rozhodujících momentech.
Šachový historik Jan Kalendovský připomněl dávný závěr sociologa Emanuela Chalupného, který zkoumal hru a výsledky slavného českého šachisty Oldřicha Durase: „skvělý start, mizerný závěr“. „Je to otázka české povahy?“ ptal se Chalupný. My se nemusíme tak široce rozkročit a můžeme nabídnout dva užší postřehy, platné pro současnou českou šachovou reprezentaci.
Nejlepší český velmistr David Navara odehrál celou olympiádu a v její druhé polovině již byl naprosto zřetelně unaven. Jedna věc je otázka jeho fyzické kondice v rámci přípravy, ale druhá je otázka jeho střídání. Přestože je naším nejlepším hráčem, tak ho měl kapitán nechat jedno kolo sedět a odpočívat, aby mohl s větší energií bojovat v těch posledních kolech.
Druhá poznámka směřuje ke dvěma starším hráčům naší reprezentace. Zbyněk Hráček a Vlastimil Babula jsou skvělí šachisté, kteří mnoho za Českou republiku odehráli, nicméně v posledních letech již nepřekypují bojovností. Vzhledem ke své šachové síle bude minimálně velmistr Hráček do repre ještě pár let asi patřit, ale velmistra Babulu by již bylo dobré vyměnit za někoho mladšího. Současné omlazení reprezentace o Vojtěcha Pláta se navíc jednoznačně povedlo, mistr Plát odehrál na olympiádě několik skvělých partií a ani jednou neprohrál.
Tak třeba na příští olympiádě, která se bude konat v roce 2018 v gruzínském Batumi, uvidíme mančaft Navara, Láznička, Plát, Hráček, Van Nguyen a po skvělém finiši budeme slavit olympijské medaile. Naposledy jsme na stupních vítězů byli v roce 1982 ve švýcarském Lucernu, kde zlatá československá generace Hort, Smejkal, Ftáčnik, Jansa, Plachetka a Ambrož vybojovala stříbrné medaile.
PAVEL MATOCHA
Napište komentář