Rusko-americký velmistr Boris Gulko oslaví pozítří sedmdesátiny
U Krále Šalamouna byla tehdy jedinou večer otevřenou košer restaurací v Praze a rusko-americký velmistr Boris Gulko chtěl na večeři do košer podniku. Šli jsme tam, nebylo z čeho vybírat. Byli jsme v restauraci jedinými hosty.
„To víte, konec listopadu, už je po sezoně,“ vysvětloval číšník.
Velmistr Gulko se mile usmál, že to nevadí, rozhlédl a polohlasem dodal: „Tady je zjevně po sezoně už několik let.“
Jeho jméno není známé, a přitom by to měl být ten nejznámější šachista dvacátého století. Boris Gulko byl statečným v době, kdy to bolelo, a svůj souboj s KGB po sedmi letech vyhrál. Zároveň je jediným hráčem na světě, který vyhrál šachový šampionát Sovětského svazu i USA. A má pozitivní skóre i s legendárním mistrem světa Garrim Kasparovem (třikrát ho porazil, čtyřikrát remizovali a jenom jednou prohrál).
Proč se nestal mistrem světa a proč upadl v zapomnění? V roce 1977 odmítl podepsat difamační text proti velmistru Viktoru Korčnému, který krátce předtím utekl ze Sovětského svazu. Tehdy KGB připravila otevřený dopis, který měli podepsat všichni sovětští velmistři, a odsoudit tak „zrádce vlasti a sovětského šachu“. Z aktivních velmistrů odmítli podepsat pouze dva: David Bronštejn a Boris Gulko. Oba tím v podstatě ukončili svoji šachovou kariéru. Boris Gulko toho ale nelituje. „Zachránil jsem si duši a to je důležitější,“ říká s milým úsměvem.
Zakázali mu hrát v zahraničí, přestože byl tehdy nejlepším sovětským šachistou (v roce 1977 vyhrál mistrovství SSSR). O necelé dva roky později požádal o povolení k vystěhování do Izraele, ale jeho žádost byla zamítnuta, anglicky „refused“, a z manželů Gulkových se stali jedni z nejznámějších „refjúzniků“ v Sovětském svazu. KGB se obávala, že by velmistr Gulko pomáhal Viktoru Korčnému, jedinému vážnému konkurentovi Anatolije Karpova v bojích o titul mistra světa t ěch let.
Tuto interpretaci podpořili i bývalý důstojník KGB Vladimir Popov, který měl sport, a tedy i šachisty ve své kompetenci, a historik Jurij Felštinskij v knize KGB hraje šachy – Sovětská tajná policie a boj o světovou šachovou korunu.
Sedm let se Gulko nevzdával. Opakovaně žádal o vystěhování, psal o svém případu články, které se občas podařilo propašovat do zahraničí, držel protestní hladovky, když byla v Moskvě nějaká mezinárodní akce, chodil tam s transparentem „Nechte nás odjet“. Opakovaně byl zatýkán a bit. Jeho byt byl prošpikován štěnicemi, sledovačka KGB ho po dlouhé roky nespouštěla z očí. Musel vydržet až do roku 1986, do perestrojky Michaila Gorbačova. Tehdy dostali se ženou vytoužené vystěhovalecké vízum. Od té doby žije v USA.
Těch sedm let „refjúznika“ se podepsalo na jeho zdraví a ukončilo jeho kariéru jednoho z nejlepších šachistů světa. Ale nestěžuje si. „Chtěli jsme odjet do svobodného světa a to se nám podařilo,“ říká a stále se mile usmívá.
Maso v košer restauraci nebylo zrovna nejkřehčí, ale velmistr Gulko to přešel. Ostatně usmíval se, i když v Mariánských Lázních při zápase Sněženky a Machři 2011 prohrál partii s devatenáctiletou Marijí Muzyčukovou. Tu svoji životní partii, v níž šlo o duši a o svobodu, totiž vyhrál. Proto se může stále mile smát.
PAVEL MATOCHA
Napište komentář