Zřejmě taková úvaha stála za rozhodnutím německého šachového organizátora Wadima Rosensteina uspořádat 21. listopadu v Düsseldorfu šachový rapid turnaj na principu pokerových. Tedy nikoli že organizátor bude zajišťovat cenový fond, ale peníze ve formě vkladu do turnaje vloží pozvaní velmistři a z nich budou ceny pro vítěze i výdělek organizátora. Může něco takového fungovat, jsou velmistři ochotni jít do takového rizika? Nyní se zdá, že ano. Čtveřice hráčů světové špičky (Fabiano Caruana, Jan Nepomňaščij, Nodirbek Abdusattorov a Hans Niemann), která Rosensteinovi na jeho nápad kývla, již potvrdila, že peníze mají zajištěny. A bude to vklad nemalý – milion dolarů! Každý z velmistrů tedy riskuje milion s nadějí, že skončí první nebo druhý a vydělá.

Vítěz listopadového rapid turnaje si odnese 2 miliony dolarů a druhý 1,5 milionu, ale třetí dostane jen 400 tisíc, a většinu svých peněz tedy prodělá, a poslední odejde zcela s prázdnou. Jenže kdo neriskuje, nepije šampaňské!

V Düsseldorfu půjde nejen o zábavu a hodně peněz, ale také o ověření celého konceptu, že se šachy dají hrát o velké sázky. V šachových kavárnách se již dávno blicalo o peníze, ale to byly drobné. Velké peníze či opakované sázky jsou něco jiného. Zatímco v pokeru se hráči mohou spoléhat na štěstí a konejšit se po prohře, že s rozdáním nových karet se na ně štěstěna usměje a dobrá karta jim přijde, v šachu je to něco jiného. Tam hráči dobře cítí, že prohráli proto, že soupeř je prostě lepší šachista. Možná to zkusí ještě podruhé a potřetí, ale aby prohráli dům s nadějí, že po dvacáté páté již přece musí vyhrát, to není moc pravděpodobné.

Výjimkou však mohou být uzavřené turnaje ratingově podobně silných soupeřů, jako chystá Wadim Rosenstein.

PAVEL MATOCHA